Osvobozené divadlo III
Od roku 1936 tak Voskovec s Werichem pokračovali opět jako Osvobozené divadlo v „dělání srandy“, ale i v čím dál naléhavějším varování před nebezpečím, které představuje lidská hloupost, zvláště začne-li se angažovat v politice. Roku 1937 uvádí silně protiválečnou Těžkou Barboru, rok poté hru Pěst na oko, aneb Caesarovo finále, v níž se ukazuje, že historii psali obyčejní lidé. Právě oni jsou těmi, kteří utváří budoucnost. Budoucnost, která pro Osvobozené divadlo nebyla zrovna růžová. V listopadu 1938, v předvečer premiéry hry Hlava proti Mihuli, je totiž Jiřímu Voskovcovi odebrána divadelní licence a Osvobozené divadlo tak musí skončit. Netrvá to dlouho Voskovec s Werichem i Ježkem opouští republiku a odjíždějí do Spojených států, kde přečkávají druhou světovou válku.
Po návratu z emigrace se Voskovec s Werichem vrací na divadelní prkna a snaží se navázat na meziválečnou tradici. Se znovu inscenovanou Pěstí na oko stejně jako s Divadelním hrncem (adaptací amerického muzikálu Finian’s Rainbow) sice slavili úspěchy, novou hru se jim už ale napsat nepodařilo. Když Voskovec po Vítězném únoru podruhé opouští Československo, znamená to pro Osvobozené divadlo definitivní konec.