V + W film
Voskovce s Werichem film fascinoval od malička. Jako chlapci navštěvovali biograf a němé filmy pak ve škole přehrávali spolužákům. Ve studentských letech pak oba o filmu psali nejen do avantgardních časopisů. Jiří Voskovec se sám na stříbrném plátně objevil už v roce 1926 a to jako Ríša v Pohádce Máje. Sice je v titulcích uveden pod pseudonymem Petr Dolan, jeho přátelé a souputníci z Devětsilu jej přesto za participaci na pokleslém kýči ze „svazu moderní kultury“ vyloučili.
Společně se Voskovec s Werichem před kameru postavili při natáčení skečů pro českou distribuci amerického Paramount Revue (1931) a nedlouho poté debutovali prvním vlastním filmem Pudr a benzín (1932). Využili tehdy kontaktů z Osvobozeného divadla a na filmu se tak podíleli jejich dvorní režisér Jindřich Honzl i dvorní skladatel Jaroslav Ježek. Film se dokonce částečně odehrává v divadelním prostředí, konkrétně na zkouškách nové hry. Ještě téhož roku pak uvádí druhý film Peníze nebo život, kterému dali vzniknout v týmu stejného složení.
S dalším filmem došlo ke změně režiséra (Jindřicha Honzla vystřídal Martin Frič) i větší proměně týmu, kromě Voskovce a Wericha zůstal ale i Jaroslav Ježek. Následující filmy Hej rup! (1934) a Svět patří nám (1937) od těch předcházejících kromě vyšší řemeslné kvality nejvíce odlišuje silnější společenská angažovanost a výraznější politické motivy. Zvláště ve snímku Svět patří nám vycházejícím z divadelní hry Rub a líc je nebezpečí představované sousedním nacistickým Německem hmatatelně cítit.
Právě toto nebezpečí nabíralo stále výraznějších obrysů, až vedlo na počátku roku 1939 k emigraci tvůrčího tria (Voskovec, Werich, Ježek) do Spojených států. Ani tam se filmových spádů nevzdávali a poté co se seznámili s Orsonem Wellsem, zdálo se, že by mohli proniknout i do „holých vod“ (jak přezdívali Hollywoodu). Ač došlo i na kamerové zkoušky, nakonec se naděje rozplynuly.
Ani po válce se situace pro Voskovce s Werichem nezlepšila. Procházeli tvůrčí krizí a nedařilo se jim ani napsat novou hru, ani scénář k filmové adaptaci Švejka. A jejich osudy pak po Voskovcově druhé emigraci rozdělila železná opona. V šedesátých letech sice korespondenčně spolupracovali na několika scénářích, práce se však táhla a nakonec nedošlo k natáčení ani Filmfalstaffa ani Války s mloky.