Adolf Hoffmeister byl starším spolužákem Voskovce a Wericha – stejně jako oni navštěvoval Reálné gymnázium v Křemencově ulici, kde se koncem desátých let začalo formovat Umělecké Sdružení Devětsil. Roku 1920 se stal jedním z jeho zakládajících členů. Věnoval se psaní prózy i poezie i výtvarné tvorbě, známé jsou zvláště jeho karikatury. Roku 1926 ukončil studium práv a o rok později začal spolupracovat s Osvobozeným divadlem. Nejprve vytvářel plakáty, brzy však uvedlo Osvobozené divadlo dva jeho kusy: Park a Nevěstu, oba v režii Jindřicha Honzla a s výpravou samotného autora, Adolfa Hoffmeistera.
Park je postaven na pohybu, jedná se o taneční hru. Odehrává se, jak název napovídá, v městském parku. Ačkoliv se točí kolem vážných témat lásky a smrti, pojednává je lehce, s humorem a nadsázkou. I děj Nevěsty se točí kolem lásky, respektive kolem tematizace jejího vytlačení z moderní společnosti, kde jsou peníze oceňovány víc než něžný cit. Veselohra revuálního charakteru končí dobře, hlavní hrdina nachází poslední pannu na světě a pojímá ji za svou manželku.
Adolf Hoffmesiter zůstal v Osvobozeném i poté, co jeho otěže přebrali Voskovec s Werichem, a dále spolupracoval s nimi. Dokonce se podílel na scénáři k jejich hře Světu za mřížemi.