Zdena Werichová
Jan Werich se v roce 1929 oženil se svou dlouholetou přítelkyní Zdenou Houskovou. Ke svatbě došlo poměrně nečekaně, poté, co se Zdena Jana zeptala, zda s ní chce dál jen tak chodit. Obřad proběhl v rychlosti a bez oficialit, jen za přítomnosti svědků. Novomanželé si pak vyřídili pasy a odjeli na svatební cestu do Paříže. Zdena byla již u Werichových divadelních počátků, když pro Vest pocket revue šila kostýmy. Později v Osvobozeném divadle pracovala jako garderobiérka, ale bylo-li třeba, sedávala i v pokladně.
Když Jan Werich na začátku ledna 1939 emigroval, nechal Zdenu s tehdy již tříletou dcerou Janou v Praze. Byli domluveni, že za ním později dorazí. K tomu skutečně došlo, Zdena s Janou připluly v březnu 1939 na palubě poslední německé lodi, která před válkou přistála u amerických břehů. Ve Spojených státech se Werichovi s Voskovcem zpočátku nedařilo nejlépe a museli vyjít s málem. Zdena se tehdy starala, aby měli pořád co jíst. Jan Werich vzpomíná, že dokázala téměř nemožné a z pár šesťáků vyžili celý týden. A že strávníků bylo: s Werichovými tehdy žili i Voskovec, jeho žena Madla a Jaroslav Ježek.
Po návratu do Československa překládala Zdena Werichová z angličtiny, a to především divadelní hry. Kromě Divotvorného hrnce (Finian’s Rainbow), uvedeného po válce v režii Jiřího Voskovce, přeložila také Kesselringovy Jezinky bezinky (Arsenic and Old Lace). S Werichem měla jedinou dceru Janu, překladatelka a herečku, a jedinou vnučku Zdeňku, které se podle ženy Jaroslava Ježka přezdívalo Fanča.
Zdena Werichová zemřela o šest měsíců dříve, než Jan Werich, v dubnu 1980.